Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie v datech

Historie v datech ve světě

Řecký filozof Aristoteles ve 4 století př.Kr (384 – 322 př.Kr.) v pasáži o písmu ve svých spisech uvádí, že lidé stejně jako nemají stejný hlas, tak nemají ani stejné písmo. V těchto slovech můžeme hledat počátek grafologie.

V druhém století , římský historik Gaius Suetonius Tranquillus studoval a popisoval rukopis císaře Augusta a dospěl k závěru, že jeho rukopis není dost členěný, aby se dal číst plynule a usoudil, že byl podlý.

Z doby císaře Justiniána jsou zmínky o soudních znalcích z šestého století. Šlo o porovnávání písma bez jakýchkoliv odbornějších metodických přístupů či znalostí. Protože už v té době se písemnosti stávali předmětem podvodu a nekalých úmyslů.

V roce 1593 vydal italský dramatik a alchymista Giovanni Battista Della Porta spis „De humana Physiognomonia“ ve kterém dával do souvislosti rukopis a výraz tváře.

První publikace zabývající se paděláním podpisů vydal v roce 1609 soudní, písařský znalec Francois Demelle. Publikace je návodem k posouzení padělání písma, nebo porovnání písma s podpisem. Autor zmiňuje v publikaci individuálnost vlastnosti pisatele, které vychází z jeho duševní přirozenosti.

V  r. 1570 se ve Francii zakládá  sdružení  soudních  znalců   písma, povýšené Ludvíkem  XV.  na akademii.

Další publikace z roku 1622 je od Camillo Baldi boloňského lékaře a profesora. Autor je považován za prvního, který udělal rozbor písma.

V pojednání  „Trattato Come Da Una Lettera Missiva Si Conoscano La Natura E Qualità Dello Scrittore. Raccolta Dagli Scritti Del Sig Camillo Baldi Citadino. Bolognese, E Dato Alle Stampe Da Gio Francesco Grillenzon“ se zmiňuje, jak lze poznat pisatelovu povahu.

 V roce 1673 vydává Jacques Raveneau spis o soudní grafologii: „Traité des inscriptions en faux“  se zajímavým pojetím problémů padělání, kopírování, padělala a tendence zkreslování písma.

První škola k výkladu písma byla založena kolem roku 1830 v Paříži, kterou vedl abbé Flandrin. Shromáždil velice obsáhlou sbírku rukopisů a to byl základní materiál pro výzkum.

Flandrinův žák abbé Jean Hippolit Michon v roce 1875 vydával, knihu Systéme de grafologie, která vychází z poznatků sbírky Flandrina. Dal grafologii její nynější pojmenování „GRAFOLOGIE“.

Grafein (řecky)=psát

Logos=věda, nauky

Vydal 5 děl o rozboru písma, která byla přeložena i do jiných jazyků. Dal vzniku systému písemných znaků - značek „signes fixes“ jež každé odpovídali určité povahové rysy.  Pokud písmo některý ze znaků neobsahovalo chybí pisateli odpovídající povahové vlastnosti. Tvrdil, že ojedinělá známka nemůže mít hlubší význam a je potřeba vždy posuzovat několik forem výrazu.

Abbé Jean Hippolit Michon si také vychoval svého žáka,  Julese Crepieux Jamina. Ten dosáhl světové popularity. Rozšířil grafologickou teorii o poznání pohybu v písmu a tvrdil, že každá charakterová vlastnost má několik pomocných výrazových forem v písmu.

Ve „Theorii resulant“ rozlišuje pisatelova psychické vlastnosti na primární (automatické, nevědomé, hlavní prvotní) a na vlastnosti sekundární (automatické, vědomé, druhotný vedlejší). Hlavně určuje jednotlivou vlastnost až když sečte jednotlivé znaky. Z 8 skupin grafických prvků intelektuální úroveň, stupeň inteligence, senzibilitu, vůli, estetické cítění, věk pohlaví a patologické symptomy.

Francouzská škola zaměřovala pozornost na tvar písma.

Francouzská škola, se soustřeďovat na problém co a jak se z psychiky člověka promítá do jeho písma.

Koncem   19. stol. němečtí lékaři, filozofové a psychologové začínají vyvíjet iniciativu ve vývoji,  grafologie. Německá škola se zaměřovala na písmový pohyb.

Německá škola se důsledně a systematicky soustředila na problém, proč se psychika odráží v písmu. Zaměřovali se na patologii v písmu.  Tím se grafologie posouvá do vědecké éry.

Ludwig Klages je považován za zakladatele vědecké grafologie. V roce 1917 napsal knihu: „Písmo a charakter“ do dnes jsou jeho grafologické principy platné. Vytvořil 2 principy: „písmo jako výraz“ (nevědomý pohyb) a „písmo jako výtvor“ (vědomá záměrná představa).

R. M. Mayer se zaměřil především na prostorové řešení, rytmus, úroveň a písařskou zručnost v rukopisech. Uvažoval při tom o mechanických, vnitřních příčinách projevující se v psacím pohybu, ale i o vlivu podvědomí, složky, na kterou pisatel zapomíná a nebo si ji vůbec není vědom.

Švýcarský spisovatel, básník, filozof a psychoanalytik Max Pulver je autorem knihy: „symbolika písma“ z roku 1931. Vyvinul teorii symboliky písma. Významem jednotlivých směrů a kvadrantů se symbolickými významy. Jeho práce se zabývá tlakem, inteligenci a zločinu. Založil SCHWEIZERISCHE Graphologische Gesellschaft (švýcarská grafologická společnost) v roce 1950 a byl prezident až do své smrti.

Lékař Rudolf Pophal se zájmem o neurologii a psychiatrii. Od roku 1952 byl profesorem grafologie v Hamburku. 

Objevil a popsal takzvaný mozkopis. Rozlišoval pět stupňů, z nichž každý má dominantní vliv na pohyb.  Jeho kniha "  Die Handschrift als Gehirnschrift"  „Rukopis jako mozkopis“

Je založená na řadě jeho neurologických testů a může být považován za jeho vrcholné dílo. Byla přeložena do italštiny. 

Alice Enskatová a Wilhelm H. Muller v roce 1961 napsali knihu, v které stanovili 5 stupňů fixace písma (komplexní dojmové znaky)

Historie v datech v České republice

Úplně nejstarší nalezená zmínka v České republice vede k Josefu A. Karasovi. Vedl v časopisech grafologickou rubriku v časopisech: „Světozor“, „ Beseda lidu“, „Zlatá Praha“.
V časopise: „Naše doba“ z roku 1896 informoval o zahraniční literatuře.

Dolfína Poppéová (puvodním jménem Popperová) byla další osobností v Grafologii v českých zemích.
Byla znalkyní písma u zemského soudu ve Vídni a osobní grafoložkou císařovny Alžběty a napsala první knihu grafologii "Tajemství písma" 1896

Na druhé knize: „Učebnice grafologie“ se podílel s Dolfínou Poppéovou i Adolf Zelinka, který napsal knihu: "Grafologie" 1921. V učebnici grafologie se autoři snaží definovat grafologii jako nauku, která se snaží určit, povahu, charakter, povahové rysy a vlastnosti pisatelova písma

V  České  republice  se ve  20. století  na vývoji grafologie  podílel  Robert Saudek Je autorem knih: „Vědecká grafologie, psychologie písma 1925.„Experimentální grafologie“ 1928 „Zločin v písmě“ 1933. Roku 1931 byl jedním ze zakladatelů grafologického časopisu: „Character and Personality“

Ota Borský bankovní úředník se začal grafologií zabývat ve svých dvaceti letech. V roce 1934 byl jmenován soudním znalcem a o rok později začal vést první české kurzy grafologie, které navštěvovali především lékaři a právníci. Pracoval pro soudy a policii a byl nejdéle působícím soudním znalcem u nás. Byl to právě on, který tvrdil, že nepíší jen svaly naší ruky, ale rukopis je řízen mozkem.

V roce 1947 se stala významnou publikací: „Grafologie pro každého“  1947 od Julie Flanderkové

Rok na to v roce 1948 se stala jednou z českých nejlepších učebnic grafologie: „Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky“ od Viléma Schönfelda.

Na Slovensku se stala první učebnicí kniha Michala Gaváea: "Aký sme?" 1943 a "Grafologia" 1947. 

V roce 1947 vyšla publikace J. Petery: „Úvod do soudní a kriminální grafologie“. Publikuje v příručce ministerstva spravedlnosti z roku 1975: „Úvod do studia písmoznalectví“.  


Josef Petera s Otou Borským napsali příručku: „Úvod do studia písmoznalectví“, která měla sloužit jako pomůcka pro přípravu soudních znalců, a kterou vydalo ministerstvo spravedlnosti ČSR. Petera byl výborný odborník na analýzu ručního písma. Působil na Univerzitě Karlově. Problematiku rukopisů přednášel na vysoké škole.

H. Pfanne roku 1961 zveřejnil ve své knize: „Učebnice grafologie“ interpretační tabulky – psychologické významy znaků, vycházející z jednotlivých mozkových center a výzkumu Rudolfa Popha, který je autorem knihy: „Rukopis jako mozkopis“.

Alice Enskatová a W. H. Muller přispěli k rozšíření dojmových grafologických znaků v písmu v publikaci: Grafologická diagnostika“ 1961.

Na začátku šedesátých let, vzhledem k politické situaci, rozvoj grafologie u nás začala stagnovat a postupně začala být grafologie, zřejmě záměrně zakázána. Nadšenci této  vědy se tajně scházeli na: „bytových seminářích“.

Po roce 1989 se téma grafologie začalo měnit.  Vznikly dva základní proudy, kterými se začala ubírat.

Nedokážu zodpovědně říci, že jeden směr je špatný a druhý správný, ale mezi grafology se to říká.

Calix vznikl v roce 1996  - základní studium grafologie akreditované MŠMT ČR, kurzy grafologie pro pokročilé, grafologické semináře. Výuka ukončena v roce 2013

V roce 1999 byla založena Asociace grafologů ČR, o.s. Od začátku se specializovala především na vzdělávání a tvorbu ucelených vzdělávacích programů v oblasti grafologie, zejména akreditovaných MŠMT.

V letech po revoluci vzniká i Česká grafologická komora je to neziskové občanské sdružení, které sdružuje zájemce o grafologii, její studium a aplikaci. Záměrem při zakládání ČGK bylo vytvořit relativně ucelený systém kvalitní odborné výuky grafologie a umožnit tak nejen vzdělávání zájemců o psychologii písma, ale i další profesionální růst odborníků.

Bylo vydáno několik knih, s nástupem internetu jsou zdroje dostupné široké veřejnosti. Myslím si, že zájem o tuto vědu je.

Příbuzné obory, jsou: „písmoznalectví“ a „grafoterapie

Písmosnalecký obor a jeho studium není tolik veřejnosti dostupný jako obor grafologie. 

Grafoterapie je dostupná veřejnosti, laikům jako terapie i lektorům, kteří se zajímají o grafologii aby si rozšířili obzory. Laická veřejnost i odborníci této metodě nemají velkou důvěru.